Můj život s Palestincem...

Bydlím v takové studentské ubytovně na Turk Street nedaleko od centra San Francisca. Setkávají se zde (nejen) studentíci dá se říct z celého světa. Nejvíc se to tady rojí asi asiatama. Přece jenom, pro ně je San Francisco často první (nejbližší) město, které navštíví za velkou louží.

Už se mi v pokoji za ty 3,5 měsíce vystřídali čtyři různí spolubydlící. Ne snad proto, že bych smrděl nebo jim něco dělal, ale prostě se to tady tak nějak furt mění. Noví přijíždějí, staří odcházejí. Nejdříve to byl japončík pak kluk ze Singaporu a pak jeden číňan. Více v tomto článku.

Na jednoho ale asi budu vzpomínat hodně dlouho, a tak jsem se rozhodl to sepsat, protože to stojí za to.

Jednoho krásného dne někdy v půlce ledna, nepanovalo vůbec lednové počasí, na které jsem zvyklý, ale taková krásná dvacka na teploměru. Mluvím samozřejmě o stupních Celsia, protože na americké Fahrenheity si asi nezvyknu. Šel jsem do pokoje a věděl jsem, že nastal den, kdy se mi bude měnit už potřetí spolubydlící. Je v tom vždycky trochu tajemna, nikdy nevíte, kdo se tam objeví. Já měl vždycky štěstí na pohodáře a zároveň pořádkumilovné osoby. Což jsou asi dva nejdůležitější faktory.

Tentokráte ale v pokoji moc pořádek nepanoval. Ne snad kvůli mému bordelu (no to taky, ale v rámci možností :), ale kvůli tomu, že nový spolubydlící už tam evidentně byl, ale zřejmě neměl moc času na nastěhování. Zkrátka flákl věci tam, kde bylo zrovna místo, a asi odešel. Po pár minutách se rozletěly dveře a vlezli mi do pokoje tři týpci vypadající jak jedna česká rasově utlačovaná menšina a jeden z nich říká:

"Zdar, toto je můj bratranec, on se tu potřebuje jenom vysrat."

Já: "No dobře, tak ať se mu daří. A kdo jsi ty?"

On: "Já jsem Issa - to znamená v mém jazyku Ježíš".
Jsem si tak pomyslel... no nazdar, já jsem Dušan a to znamená vcelku hovno.

No byl to můj nový spolubydlící, jehož bratranec na odpověď nečekal a šel to položit zrovna. Ten druhý borec, asi taky bratranec, se jenom posadil na postel a čuměl do blba. Zpět ke spolubydlícímu - týpek, který se narodil v USA, ale jeho rodiče sem zdrhli z Palestiny. Má vcelku těžký život, jak jsem se posléze dozvěděl. Chodí makat na noční do jednoho obchodu se smíšeným zbožím ("grocery") a vrací se každý den ve 3 ráno, pak chrápe do oběda a pak nanovo. A takto to má 6 dní v týdnu.

Hadry a další věci si přinesl v černém pytlu a okomentoval to tím, že si byl zrovna oprat. Obsah pytle vysypal před ledničku (dá se říct uprostřed pokoje) a nechal to do rána tak. Ráno to jenom prostě všecko nahrnul vedle a pod postel. Ono je to jako hodně elegantní a hlavně pohodlné řešení, nepoužívat skříně ani šuplíky, ale já u toho radši zůstanu.

Své kamoše na telefonu oslovuje výhradně "zdar negře" :) a jedna z jeho prvních otázek byla jestli může hulit cigára a trávu v pokoji. Řekl jsem mu, že to né. A stejně pokaždé když jsem se vrátil z práce tak byly okna dokořán i když horko zrovna nebylo a típnuté vajgly v hrníčku na čaj jasně dokazovaly, že na moje pravidla z vysoka sere. Ostatně smrad z vajglů nebylo to jediné co mě překvapovalo. Fakt, že nechává rozsvícené v koupelně a zapnutou televizi nonstop 24h a to samé vyžaduje po mně, je taky vcelku nelogický. Asi trauma z dětství.

Jednoho dne, kdy měl Ježíš volno, se dostavil trošku dříve než ve 3 ráno. Jeho permanentně rudé oči, za které by se nemusel stydět ani vyšlechtěný angoráček, by mohly naznačovat, že mu do nich něco spadlo, ale když se 3 sekundy za ním přivalila nasládla vůně, která okamžitě zavalila celý pokoj, bylo jasné, že tomu tak nebylo. 

Začal mi vypravovat jeho příběh jak by chtěl strašně na výšku ale už od jedenácti maká v obchodě u svého fotříka. Fotřík má 4 manželky, 70 roků a posledního ježíška si udělal když mu bylo 63. Vcelku vitální chlapík. Vydělává prej $30 tisíc měsíčně díky jeho obchůdkům v New Yorku a to ani neumí anglicky. Ježíšovy ideály o životě jsou tím pádem strašně smrsklé. Jeho snem je přestat pracovat ve smíšeném zboží, ale naopak se dostat na druhou stranu barikády a jedno smíšené zboží si otevřít. Prvním krokem bylo, že přestal pracovat pro fotříka a odstěhoval se do San Francisca pracovat pro svého strýce. "Musíš myslet na budoucnost"... říkal mi. A samozřejmě pokud bych něco potřeboval z jeho obchodu, nebo třeba pujčit prachy, tak neni problém.
Pak ještě chvilku odbočil a vypravoval jaká je to pakárna, když se někdo narodí v pásmu Gazy, že pak má pramalé šance se z tama vůbec kdy dostat. S tím souhlasím.

Naštěstí toto "přátelství" dlouho netrvalo a po 14 dnech se pakoval do jiného (levnějšího) pokoje. S radostí jsem mu pomohl naházet věci ze zemi zpět do pytle a už jsem ho více neviděl. Teď mám zas číňana, všichni jsou spokojeni, a tím tento příběh skončil.